Zdroj síly v technice karate, dynamika těla a akce svalů

Dynamika těla
Svalová akce (kontrakce/expanze)
Celé tělo musí spolupracovat a zapojit se, aby vyprodukovalo maximální sílu v jednom směru v co nejkratším čase. Prvním a nejzákladnějším prostředkem pro tvorbu síly je dynamika těla. Čím více má prostoru, tím větší sílu může člověk generovat.
Druhým prostředkem produkce síly je akce vnitřních svalů, či síla kontrakce/expanze. Jak se jedinec stává zdatnějším, respektive dovedným, akce vnitřních svalů začíná nabývat na významu a jejím cílem je produkovat větší sílu v menším akčním prostoru. Dynamika těla a svalová akce jsou použity společně. Dech, svalová akce a dynamika spolu musí být sladěny a synchronizovány. Někdy se dostaneme do situace, kdy máme malý prostor a musíme použít svalovou akci bez vnějšího pohybu. U cvičenců na vysoké úrovni se vyžaduje efektivita.

Dynamika těla je vnější pohyb těla v prostoru, sloužící k produkci síly. Jedná se o pohyb kolem páteře jako osy a obzvláště kolem centra těla (3 prsty pod pupkem směrem k páteři).
6 způsobů dynamiky těla:

rotace
vibrace
posun
kyvadlo
zvýšení
snížení.

V každé technice používáme buď jednu, nebo kombinaci těchto tělesných akcí a to v závislosti na dostupném prostoru a směru/linii techniky. Čím větší je tělesná akce, tím více energie můžeme vytvořit. Tělesná akce je zahájena z centra, protože největší a nejsilnější svaly jsou právě v této oblasti. Jedná se zejména o hýžďové, břišní a zádové svalstvo. Pokud se na to podíváme do hloubky, pak pohyb tělesného středu by měl začít z malých svalů připojených k páteři, aby se páteř stabilizovala a poskytla ustálený základ pro pohyb větších, vnějších svalů.

Tělesný střed je obojí – motor (centrum akce) a zároveň křižovatka těla.

Energie od chodidel k rukám a od rukou k chodidlům musí proudit prostřednictvím tělesného středu-centra. Říkáme, že technika začíná z tělesného středu použitím reakční síly země. Nezáleží na tom, jak silné jsou svaly v tělesném centru, protože bez reakce země nemůže energie vzrůst.

6 způsobů dynamiky těla (stručný popis):

Rotace je nejběžnější způsob dynamiky těla, který používáme a zároveň je nejvýkonnější. Dovoluje nám větší vzrůst energie při potřebě menšího prostoru a úsilí. Používá se na střední vzdálenosti.

Vibrace je používána na krátké vzdálenosti. Je to malá dvojitá rotace. Někdy o ni hovoříme jako o snapové akci těla (pozor, nejedná se o muchimi). Při vibraci akci začínáme i končíme ve stejné pozici. Když vibrace končí, tělo se zastavuje navenek, ale vnitřně pokračuje vibrací, podobnou vlnám energie. Toto je opravdu obtížné popsat jinak, než ukázkou.

Posun je používán na delší vzdálenosti, když se tělesné centrum, potažmo celá hmota přesouvá z bodu A do bodu B. Vytváříme hybnost a energii, která by měla být přenesena do techniky. Je obtížné vytvořit dostatečnou energii posunem v malém prostoru. Na krátkou vzdálenost je mnohem účinnější rotace. Častokrát používáme posun na zkrácení vzdálenosti a pro vytvoření počáteční energie. Na konec použijeme rotaci jako hlavní zdroj síly.

Běžně vidíme lidi používat více posunu než je nezbytné, i když je možné provést rotaci. Ztrácejí tak čas a energii.

Kyvadlo, nebo také páková akce kyčlí. Podsadíme křížovou kost a pánev použitím reakce od země, abychom vytvořili páku pro zahájení kopové akce do různých směrů. Tato páková akce může být dopředu, dozadu, stranou, nebo kombinovaná s rotací. Tak se tělesný střed stává nástrojem, který ovládá bič (jímž se stala noha) do libovolného směru.

Zvýšení tělesného těžiště se děje, když směr energie techniky je zdola nahoru. Pokud máme těžiště těla níže než soupeř, tělo se může zvýšit. Zvýšení produkuje sílu do linie techniky, jako třeba při útoku loktem vzhůru.

Snížení tělesného těžiště. Tělesný střed se snižuje, aby produkoval energii do techniky směrem shora dolů, jako třeba při útoku loktem, úderu pěstí nebo fumikomi (dupnutí).

Svalová akce – kontrakce/expanze svalů je použita pro tvorbu síly.

Expanze je skutečným uvolněním a je reakcí na kontrakci.
Svaly se chovají jako pružiny. Kontrakce je potenciální energií. Když spustíme kontrakci, poháníme techniku. Uvolnění není jen pouhé vypuštění, ale musí mít směr. Čím jsme uvolněnější během pohybu, tím silnější potenciál máme při kontrakci v okamžiku dopadu techniky. V okamžiku dopadu kontrakce sama o sobě produkuje dodatečnou sílu, umožňuje šokový účinek nárůstem hustoty při pružném nárazu. Zároveň znovu nabíjí potenciální energii pro další akci.

Na závěr jedna ze zásadních věcí: dech, svalová akce, dynamika těla, energie z reakce země a techniky zavírání a otevírání kloubů, toto vše spolu musí být v souladu a synchronní, aby bylo dosaženo žádoucího účinku.

Avi Rokah, 20. 2. 2011
Překlad zdarma provedl: JUDr. Michal Galát
Převzato z: AVI ROKAH’S KARATE