KIME část 2: ostrá kontrakce celého těla v linii techniky

– Dvě součásti KIME: tlak a kontrakce.
– Kontrakce veškeré svalové hmoty do linie techniky a při jejím dopadu.
– Účelem je umožnit předání úplné síly v nejkratším čase, k dosažení maximální šokové energie. TODOME.
– Kontrakce svalů je kontrolována dechem. KIAI
– Kontrakce vychází z podlahy nahoru do centra a z centra ven.
– Kontrakce se jakoby soustřeďuje ve středním pásmu a poté směřuje reakčním řetězcem do linie techniky.
– Kontrakce svalstva nohou je jakoby ve spirále do středního pásma ( oblasti centra) o do linie techniky.
– Tělo je v určitý moment jako z oceli.
– Pružná ocel, která se vyznačuje flexibilitou a má energetický potenciál.
– Energie potřebuje mít směr, proto kontrakce musí jít ve směru prováděné techniky.
– Během kontrakce nesmí docházet k projevům vnější nestability ( kývání atd.). Uvnitř však pohyb nekončí.
– Sensei Nishiyama říkal: „při KIME nemrkejte“. Pokud je dech jakoby přerušován mrkáním chybí svalová synchronizace.

Síla je rovna hmotnosti krát zrychlení. Síla předaná v nejkratším čase představuje šokující energii.
V karate je cílem dosáhnout TODOME – závěrečné, rozhodné techniky (finishing blow) a proto je šokující energie nezbytná.
Naše tělo je měkké, protože sestává ze 70% z vody. Máme hodně kloubů a každý kloub je jako určitý mantinel, či tlumič, kde může energie snadno vyprchat. Test nám ukazuje, že pokud upustíme 5 kg vážící ocelovou kouli z výšky 40 cm na cihlu, cihla se vždy rozbije. To je z důvodu vysoké hustoty této hmoty. Energie bude předána do cihly v 1/1000 sekundy. Na druhé straně, jestliže upustíme mnohokrát těžší polštář na cihlu, nic se nestane, a to z důvodu „ohebnosti“ energie.
Při pohybu musíme být pružní a nezpevnění, abychom dosáhli maxima rychlosti a hybnosti těla, ale při kontaktu potřebujeme být pevní, jak to jde. Jako ocel.
Jak dosáhnout pevnosti při kontaktu a být jak z oceli? Potřebujeme docílit kontrakce veškeré svalové hmoty v linii techniky. Nemůžeme myslet na individuální svalové časti, protože mozek nemá vědomost o svalstvu, ale o pohybových schématech. Svalová kontrakce, která je prováděna jakoby zvnějšku je omezená.Naše metoda je specifická a efektivní. Je založená na množství pokusů a omylů. Používáme dech ke kontrole svalů. Kontrakce postupuje od páteře a středové části těla a následně řetězovou reakcí do linie techniky. Jak to funguje?
Jestliže vytváříme kontrakci středové části těla, vnitřní spojené svalstvo, menší svaly okolo páteře jsou aktivovány. Stabilizace páteře představuje základ pro efektivní svalovou kontrakci do linie techniky. Ačkoli hovoříme o kontrakci do centrální linie, nejedná se o kontrakci z venku směrem dovnitř, což způsobuje zadušení energie. Správně se jedná o kontrakci zevnitř, působící směrem ven.
Kontrakce počíná v okamžiku vytváření tlaku do podlahy a je reakcí tohoto tlaku. Proto je kontrakce vytvářena z podlahy směrem nahoru skrze kinetický řetězec do linie techniky. Podobně, jestliže někdo skočí a dopadne na zem, tak v okamžiku nárazu na podlahu dojde ke svalové kontrakci proti gravitační síle. Jedná se o tzv. prodlouženou kontrakci, též zvanou excentrickou kontrakci.
V průběhu kontrakce pokračuje tlak do podlahy a dech se nezastavuje.
Jedině v dobrém postoji může být kontrakce úplná, protože ve správném postoji jsou všechny svaly v optimální délce pro fungování.
Svalstvo horní části zad, gluteální (hýžďové svaly) a přitahovače mají tendenci nezapojovat se do svalové kontrakce. Naopak tříselné svaly a horní partie břišních svalů mají tendenci být aktivní nad rámec potřeby.
Chodidla, palce nohou, paty a klenby chodidel jsou velmi důležité pro maximální aktivaci nohou, hýžďového svalstva a vnitřní částí stehen.
Výrok o tom, že použijeme všechen vzduch k vytvoření (dosažení) úplné tělesné kontrakce v co nejkratším čase je obecným výrokem, protože různé techniky vyžadují rozdílné typy energie tak, aby bylo aplikováno potřebné (optimální) množství energie pro tu kterou techniku.
Také je třeba říci, že úplné vydechnutí je více o pocitu, který umožňuje předat vše, jak po mentální, tak fyzické stránce. Dech je spojnicí mezi mentálním a fyzickým.
Blok není konečnou technikou. Slouží k odchýlení útoku. KIME je v případě bloku velmi krátké. Konečnou technikou je TSUKI. Útok na obličej vyžaduje krátké předání energie, protože hlava má tendenci být pružnou a může tak dojít k úniku energie, pokud není předána ostře. TSUKI do trupu vyžaduje větší délku a pronikavost. Proto jsou pro různé druhy KIME používány rozdílné typy dechů.
Pravdivý je tedy výrok, že potřebujeme co nejostřejší kontrakci. Musíme tedy naučit nervový systém aktivovat mnoho svalových útvarů v co nejkratším čase.
Jedná se o rozdílný způsob svalové aktivace, než kupříkladu u osoby, která provádí bench press a má tolik času, kolik je potřebné pro tento úkon. My potřebujeme co největší množství energie použít v co nejkratším čase. To je dovednost, která vyžaduje náležitý trénink.
To je to co sensei Nishiyama často říkal: Nemusíš být Pepek námořník, aby jsi byl šikovný karatista, ale je třeba, aby jsi využil svoje přednosti. Říkal, že není smyslem mít k dispozici osm válců motoru, pokud užiješ pouze dva. Je důležité rozvíjet základní fyzickou sílu ke zvýšení celkové potence.

Oba faktory, tedy tlak do podlahy a kontrakce vytváří energetický potenciál, který může být dechem uvolněn ve směru techniky.
KIME, respektive konec jedné techniky je nejlepším podkladem pro zahájení následující techniky. Jak uvolňujeme energii, zároveň jakoby nabíjíme energii pro další techniku.
Toto bude předmětem dalšího pojednání.

Autor: Avi Rokah, 27.12.2010
Překlad zdarma provedl: JUDr. Michal Galát
Převzato z: AVI ROKAH’S KARATE