Článek: Mistr Hidetaka Nishiyama od George Asawa, rok 1962

Mistr Hidetaka Nishiyama

Vysvětluje pravý cíl karate …

Nenechat se ukolébat úspěchem, ale vždy se snažit na sobě pracovat až k limitům svých schopností.

Najednou byl klid v místnosti narušen křikem … „Ah-h-h!“. Všichni upírali zrak na muže oblečeného v bílém tréninkovém oděvu. Měl na sobě černý pásek. Jeho pohyby byly uvolněné, přesto každý cítil tu neuvěřitelnou rychlost a sílu na konci každého úderu, zaseknutí, kopu či bodnutí. Ta očividná ničivá síla byla zastíněna tou nádherou nekonečného, plynulého pohybu.

Tento muž byl Mistr Hidetaka Nishiyama, ředitel a hlavní instruktor Japonské organizace Karate v Tokiu.

„Když cvičíme volný zápas (Kumite),“ tvrdil Nishiyama, „tak nedávám pozor na nic kolem sebe, jsem potěšen, když moje pohyby nejsou ničím zpomalené a mohou probíhat rychle a hladce. Všechny pohyby provádím spontánně a každý má svůj cíl či důvod.“

Nishiyama se narodil před 33 lety v Tokiu. V jeho 17 letech ho zaujalo karate. Chtěl dokonale ovládnout umění dosažení maximální fyzické síly, stejně jako dosáhnout uznání ostatních.

„U 17letých lidí jsou cíle velmi jednoduché. Pokud něco chtějí udělat, tak to prostě udělají. Chtěl jsem se naučit Karate, tak jsem si našel školu Karate. I kdyby to mělo být jen ze sobeckých důvodů, že se chtějí naučit toto umění, tak to není podstatné. Opravdu důležité je, jak každý uplatní to, co se naučil.“

„Jak jsem stále víc a víc Karate ovládal, zjistil jsem, že Karate má určité kouzlo, které nelze najít v žádném jiném umění nebo sportu a díky tomu jsem mu propadl.“

Nishiyama se učil u zesnulého Mistra Gichina Funokoshiho. Vývoj Karate do dnešní podoby proběhl právě díky velké snaze Funokoshiho. Japonská organizace Karate, s více než 200 000 členy jen v Japonsku, byla založena pod jeho dohledem.

Nishiyama cvičil karate i v průběhu jeho vysokoškolských studiích. Získal magisterský titul v ekonomii na universitě Takashoku. Každý okamžik jeho volného času věnoval jeho nově objevenému umění. Před ranními přednáškami, v průběhu polední pauzy i po škole neustále trénoval techniky Karate. Touha stále se zlepšovat u něj nepominula ani po promocích.

„Existují takoví,“ pokračoval Nishiyama, „kteří si myslím, že se stali v umění Karate profesionály díky meditování a filozofování bez jakéhokoli fyzického tréninku. Nemyslím si, že je to možné. Karate je studium technik. V základě se neliší od ostatních umění nebo sportů. Vyžaduje vědomý a rozsáhlý fyzický trénink.“

„Všechny pohyby v Karate se provádí okamžitě. Pokud váš soupeř stojí, byť jen pár kroků od vás, může vás ve vteřině napadnout. A přesně v takovém okamžiku se musí reagovat bez váhání. Tento reflex můžeme získat pouze pozorným tréninkem.“

„Cvičit, cvičit, a ještě více cvičit,“ zdůrazňuje Nishiyama, „to by měl být cíl všech Karatistů. Když je dosažen v tréninku moment, kdy se vám nedaří zlepšit, je čas začít meditovat. Meditace je pouze pomůcka k řešení konkrétního problému, na ostatní nemyslete. Koncentrujte veškerou svou energii pouze na jednu myšlenku. Takový trénink meditace se může stát součástí tréninku Karate – můžete při ní zjistit, že problémy se dají snadněji vyřešit.“

V průběhu jeho studií na univerzitě získal Nishiyama 1. stupeň černého pásku (Shodan) v Karate. Později byl povýšen na 3. stupeň (San-dan) mistrem Funokoshim. V červnu 1960 mu byl udělen 5. stupeň (Go-dan).

Nishiyama a dva další Karatisté, T. Kamata a I. Obata, procestovali v průběhu června-srpna 1953 USA a Puerto Rico pod patronátem Strategického leteckého velitelství (Strategic Air Command, dále SAC) Spojených států amerických. Japonská asociace Karate předvedla demonstrace umění na mnoha základnách amerického letectva, kdy byly zahrnuty do skupiny 7 judistů ze známé školy Kodokan v Tokiu.

V červenci 1961 přicestoval Nishiyama do Jižní Kalifornie. Zde měl strávit 6 měsíců na základě pozvání Kalifornské asociace Karate. V průběhu jeho návštěvy pracoval na rozšíření karate po západním pobřeží. Bylo jeho touhou být příkladný ve zlepšování a posilování skupiny instruktorů, tak aby rozšiřování karate mohlo pokračovat po pevné a dobře založené cestě.

„Počet studentů Karate se zvyšuje, a to nejen v Japonsku,“ uvedl Nishiyama, „ale po celém světě. Mým hlavním zájmem je, aby se z nich staly oddaní studenti Karate, a že se pokusí dosáhnout více než jen pouhé dokonalosti technik.“

„Karate je hlavně sebeobrana s prázdnýma rukama, kdy se celé tělo koncentruje pro celkovou obranu. Pravý smysl Karate však není omezen pouze na akt sebeobrany. Bohužel, hodně lidí je v tomto ohledu špatně informováno – věří, že Karate je určeno k vytvoření smrtelných zbraní z jejich rukou a nohou. Proto pokud je někdo zaujat pouze myšlenkou získat zbraň pro obranu, tak je mnohem jednoduší, aby si ji koupil, než aby tvrdě trénoval pro získání znalosti technik. V moderní době se Karate zaměřilo na mnohem hlubší význam, a to je základem nárůstu zájmu a ohlasu u tohoto umění a sportu.“

Nishiyama cítí, že Karate je mnohem víc než jen pouhá ukázka fyzické síly, ale uvědomuje si, že mnoho lidí to tak nevnímá.

„Vývoj fyzické zručnosti je nezbytný především v počátku, nicméně je podstatné se zaměřit na současné posílení dobrého pocitu. Je to jako poslouchat nádhernou symfonii pod taktovkou skvělého dirigenta. Jak krása hudby proniká do srdcí posluchačů, zdá se, že pocit … dobrý pocit z nich vyzařuje ven. Lidé se cítí dobře a spokojeně.“

„Karatista, s tím, jak postupuje svou cestou, by měl být schopen tento dobrý pocit vnímat, a to zároveň s každým svým pohybem. Je to pocit podobný tomu, když hráč bowlingu získá „strike“ nebo když golfista dostane míček do jamky jediným úderem. Nebo když baletka předvede perfektní provedení těžkého prvku.“

„V momentě, kdy tohoto pocitu dosáhnete, můžete si užít krásu Karate technik a pohybů. Očekávané použití technik pro sebeobranu se stane až druhotné. Všechny Karate pohyby se stanou plynulé, neuvěřitelně rychlé, ale stále budou silnými ranami, když jich bude potřeba.“

Když byl Nishiyama otázán, jestli někdy použil Karate, tak jeho odpověď je záporná. Při takovém zaneprázdnění tréninkem mu zbylo velmi málo času na to se dostat do situací, kde by to bylo vyžadováno.

„Člověk, který hledá problémy, je nenávistný nebo egoistický, se v Karate zlepšovat nemůže. Tyto pocity zamezují volnému a hladkému provedení technik. Pokud vyhledáváte problémy, budete je očekávat, takže jste v křeči – nejste uvolnění. Pokud v sobě máte nenávist jste příliš úzkostní a pouze se zraníte. Pokud jste egoističtí budete mít tendenci vše přehánět – vaše pohyby nebudou ani přirozené ani přímé.“

„Nemůžete schovat vaše původní motivy. V průběhu tréninku, právě tyto motivy většinou vystoupí na povrch. Na počátku se nováčci snaží zápasit mezi sebou; taková soutěživost je nebezpečná – může vést k sobeckým záměrům. Pocit nápomoci ostatních na takovém tréninku chybí. A kvůli tomu se cvičí jen „na půl“.“

„Musíme se naučit eliminovat takové myšlenky v našem tréninku, ale i v našich běžných životech. Důležité je se učit i kázeň mysli stejně tak jako těla. Taková disciplína může vést k sebekontrole a učinit vás více tolerantními. Nesmíte udeřit pro pocit úderu – na tréninku ani v reálném použití Karate při sebeobraně.“

Nishiyama tvrdí, že výhod, které můžeme z Karate získat je mnoho. Vštípení sebedůvěry je jedna z nejdůležitějších. Pokud někdo ví, že se dokáže ubránit v jakékoli situaci, tak úzkost, která jej mohla přepadnout jednoduše nepřijde.

Nishiyama si myslí, že dobrá kondice z Karate vede k vysoké fyzické zdatnosti. Zdravé tělo je nezbytné pro zdravý přístup – dohromady mohou vytvořit mnohem větší uspokojení v životě. Věří, že na Karate bychom měli přicházet, protože chceme nebo protože se nám líbí – ne protože musíme.

Krom jeho tréninku Karate našel Nishiyama čas i na lezení po horách. Je také nadšencem do plachtění a lyžování, strávil spoustu času potápěním a doufá, že se mu podaří strávit i více času jeho dalším koníčkem: fotografováním. Ve spolupráci s Richardem C. Brownem napsal Nishiyama nejucelenější knihu o Karate: Karate: The Art of ‘Empty Hand’ Fighting.

Jeho rodiče žijí v Tokiu. Otec je právník. Nishiyama byl jediným chlapcem ze tří dětí, má dvě sestry Sumiye a Michiko.

Když jste se Nishiyamy zeptali, co si myslí o spojených státech amerických, odpovídal, že byl v naprostém úžasu z rozlehlosti a drsné krásy této země. Byl velmi vděčný za pohostinnost a přátelskost Američanů. Velmi rychle si zvykl na americké jídlo, i když čas od času mu chyběla klasická japonská kuchyně. Byl v šoku z množství a výběru především ovoce, které si do sytosti užíval.

Nishiyama doufá, že se vrátí do Japonska přes Evropu, po jeho 6měsíčním působení v Americe. Chtěl by navštívit Anglii, Francii, Německo a tolik zemí, kolik mu jen čas dovolí. Potom jižní Evropou do Indie, Austrálie a na Filipíny. Doufá, že si bude užívat i jako turista, ale rozhodně se bude angažovat i jako ambasador Karate.

„Každý z nás je obdarován jistou dávkou vrcholů,“ tvrdí Nishiyama. „Vrcholy pro každý váš potenciál – pro schopnost získávat přátele, peníze, pro učení technik lehčeji než ostatní atd. Tyto vrcholy jsou rozdílné pro každého. Někteří mají atletické předpoklady a mají vysoký potenciál stát se dobrými Karatisty. Jejich atletický um bude vypadat dobře mezi ostatními, ale to není podstatné. Co se opravdu počítá je … je jejich touha dosáhnout hranice svých možností. Nesmí jim stačit pouze být lepší než ostatní, musí se snažit být nejlepší verzí sebe sama.“

„Nejde o tempo, kterým se posouváme kupředu … někdo může dělat velké skoky, zatímco jiní se budou posouvat po malých krůčcích. Mnoho z nich nikdy nedosáhne na svůj vrchol, ale důležité je, že se neustále budou posouvat kupředu. Člověk, který se přiblížil ke svému vrcholu, i když se nikdy nestal profesionálem je lepší než ten, který má potenciál, ale zastavil se na úpatí … zastavil se, aby si užil své výsluní a nechal se ukolébat svým úspěchem.“

Díky intenzitě, kterou Mistr Nishiyama věnuje studiu a učení Karate, můžeme snadno pochopit, proč se dostal tak daleko … dál než ostatní. Vidíme, že on nikdy ke svému vrcholu Karate stoupat nepřestal a cítíme, že Nishiyama si splní svoje sny o Karate a vystoupá až na samotnou špičku.

Tým deseti nejlepších japonských karatistů a judistů byl uvítán v Offutt AFB, Nebraska, v roce 1953 generálem Thomasem S. Powerem, V současné době hlavním velitelem SAC. Z leva doprava: Mel Bruno, kondiční inspektor SAC; H. Nishiyama, C. Sato, T. Ishikawa, K. Kobawashi, K. Tomiki, generál Power, K. Hosokawa, S. Kotani, I. Obata, T. Otaki a T. Kanata. Nishiyama, Obata a Kanata reprezentující Japonskou asociaci Karate; ostatní ze skupiny byli judisté ze známého Kodokanu. Tým procestoval mnoho leteckých základen. Probíhali ukázky jejich umění, stejně tak i trénink SAC instruktorů.

Certifikát uznání podepsán sekretářem obrany C. E. Wilsonem Mistrovi Hidetaka Nishiyamovi, s poděkováním za úsilí při instruktáži a demonstracích Karate členům SAC během návštěvy v roce 1953.

Autor: George Asawa, Black Belt Magazine, duben 1962

Překlad: Simona Kryslová