Muchimi, Gamaku a Chinkuchi
Muchimi, Gamaku a Chinkuchi patří k důležitým principům karate popisujícím důležité prvky techniky, které jsou nezbytné k dosažení Todome. V následujících článcích si tyto principy představíme.
Muchimi (Mochimi)
Princip muchimi v karate je dvojí stejně tak, jako je dvojí význam slova muchimi v japonštině. Prvním z nich je „Mochimi“, který připodobňuje pohyby a techniky v karate k japonskému rýžovému koláčku mochi[1], který je měkký, lepivý, těžký a pružný (podobný turecké pochoutce „Turkish delights“, marshmallows, potahovací hmotě na dorty, nebo hodně hutnému syrovému kynutému těstu). Druhý význam naopak popisuje chování lidského těla jako biče – pevného, rychlého, vycházejícího ze stabilního centra (rukojeti biče).
Mochimi (餅身)[2]
Nejdříve se budeme věnovat první variantě principu mochimi, který se využívá zejména ve stylech zaměřených na boj na bližší vzdálenost, jako je Goju-rju nebo Uechi-ryu, tedy tradiční Okinawské styly karate. V tomto případě tělo karatisty přejímá vlastnosti výše zmíněného koláčku, zejména jeho flexibilitu, pružnost a lepkavost. V případě krytů je nejjednodušší si tento princip představit v aplikaci na okinawské cvičení kakie, či cvičení lepících se rukou (T’ui shou) známých z vnitřních čínských bojových umění. Cílem krytů (např. Kiki-Uke) není působit na útočícího protivníka silou a klást odpor, ale krýt pomocí kruhových technik vychýlit či přejímat jeho sílu ve svůj prospěch. Tak, jako mochi neklade odpor, ale uhýbá a následně se vrátí zpět. Cílem těchto cvičení není jen naučit se krýt údery na krátkou vzdálenost, ale naučit se vnímat pohyby a záměry soupeře díky fyzickému kontaktu, a to z intenzity či směru pohybu soupeřova těla a končetin, z pozice jeho těla a mnoha dalších okolností. Součástí těchto technik je pochopitelně zakořeněný postoj.
V případě úderových technik vychází aplikace tohoto principu z vzájemné spolupráce svalových skupin – flexorů (přitahovačů – biceps) a extensorů (natahovačů – triceps). Spolupráce obou svalových skupin spočívá v tom, že maximální kontrakce flexoru (stažení bicepsu) umožňuje plné natažení extensoru (tricepsu), přičemž energie získaná tímto způsobem je pak směřována do úderu. Jelikož se může výše uvedený popis zdát poněkud abstraktním, představte si jej na principu fungování dvou protilehlých pružin (či. První pružinou (tlačnou) je biceps – zde jde o pružinu reagující na stlačení, kterou najdete třeba v propisce nebo tlumičích. Druhou pružinou (tažnou) je triceps – tento typ pružiny najdete třeba na trampolíně. Vědomou spoluprací obou svalů – synergickým využitím sil obou pružin současně, jehož dosažení vyžaduje pravidelný trénink, je pak možné dosáhnout velmi silných úderů i v případě, kdy je k dispozici poměrně krátká dráha úderu, tedy při boji na blízkou vzdálenost. Asai[3] takové údery připodobňuje k přímému úderu tyčí (bo), který se podobá rychlému, pevnému a silnému tlaku vhodnému k úderu do pevného cíle, jako je hrudník soupeře, čímž je se dosáhne maximálního a destruujícího účinku. Stejně, jako v prvním případě, je i zde pro korektní a efektivní provedení nezbytný silný zakořeněný postoj.
Muchimi (鞭身)
Druhý význam principu muchimi je aplikován zejména ve školách Shuri-te, a je využitelný jak v boji na delší, tak na krátkou vzdálenost. Jak již bylo uvedeno výše, jedná se o připodobnění pohybu těla k pohybu biče, který, jako jediná takto jednoduchá a historicky první zbraň, dokáže dosáhnout rychlosti vyšší, než je rychlost zvuku[4]. To, o co se v rámci muchimi snažíme, je tedy zřejmé. Pomocí správného držení těla, koordinace pohybů a správného načasování uvolnění i napětí (zpevnění) těla, dosáhnout maximální rychlosti prováděné techniky (waza). Konkrétně to znamená, že celé tělo musí „prásknout jako bič“, čímž je dosaženo maximálního zrychlení a zvýšení energie při nárazu do cíle. Má-li být takového efektu dosaženo, musíme se držet několika základních principů, které si popíšeme právě na fungování biče. Rukojetí biče je zde naše tělo. Rukojeť je pevná, rovná a stabilní. To co rukojeť drží a ovládá je naše Hara/Centrum. Držení našeho těla (postura) – rovné, pevné, s pohybem vycházejícím ze středu (křížová kost – sacrum) s pevnou oporou, kterým je stabilní zakořeněný postoj. Tělem biče je v našem případě ruka (nebo noha) a konec biče je pak kontaktní plocha (seiken, koši atd.). A právě proto má být naše ruka v průběhu techniky co nejuvolněnější a ke kontrakci (zpevnění) má dojít až na samém konci techniky a v co nejkratším okamžiku. Jakékoli zpevnění či ztuhlost ruky (těla biče) v průběhu techniky způsobí její zpomalení a její nižší efektivitu – jednoduše řečeno, ztrátu síly techniky. Kontrakce – tedy impulzu, který v případě prásknutí biče způsobíme zpevněním našeho těla společně prudkým výdechem do podlahy a prudkou kontrakcí svalů tzv.kime. Rychlost a následná energie je pak přenesena do kontaktní oblasti. Aby byla technika provedena správně a nedocházelo k úniku síly, musí být ruka v těsné konekci s tělem, které je v odpovídající pozici. Konekce s tělem je nezbytná pro udržení co nejkratší dráhy pohybu ruky – technika je pak rychlá, přímá a přenos síly je efektivní. Konekce je důležitá pro spojení rukojeti, lana (v případě biče) a končetiny, která vykonává techniku s naším tělem a hara. Stejně tak je nutné mít i správné držení těla (pozice hlavy, páteře křížové kosti v jedné linii tvořící pevnou osu, okolo které se tělo otáčí. Představte si, jak se vám bude práskat s bičem s rovnou rukojetí a s rukojetí, která bude ohnutá nebo jinak zdeformovaná. Velmi důležitou součástí waza je v tomto případě i snap. Sensei Avi Rokah vysvětluje muchimi jako „total body snap“. Muchimi není snap jako takový, ale snap je součástí muchumi. Snap předloktí nebo zápěstí je v tomto konceptu vyjádřením záměru celého těla a dodává úderu další energii. Jako nejdůležitější uvádí sensei Rokah to, že snap vychází a je zcela kontrolován ze středu těla, hara s pevnou oporou v podlaze. Bez pevného postoje a práce středu není možné správného provedení dosáhnout. Snap je důležitý zejména v situaci, když máme omezený prostor k pohybu, například při boji na kratší vzdálenost (viz výše), a nemůžeme dostatečně zvýšit svoji hybnost pro zvýšení energie útoku, kterou ale můžeme výrazně zvýšit pomocí muchimi.
Díky za překlad Honzovi Ostřížkovi.
Zdroje:
https://cs-cz.facebook.com/permalink.php?story_fbid=1384512855065317&id=733227670193842&__tn__=K-R
https://www.youtube.com/watch?v=_l2ib5MSVk0
http://www.tai-chi-zentrum.de/push-hands.htm.bak01
https://www.scientificamerican.com/article/true-cause-of-whips-crack/
[1] V Japonsku oblíbená novoroční pochoutka, která chuti Evropana ne úplně lahodí.
[2] 餅 – znak pro mochi – rýžový koláček, 鞭 – znak pro bič, 身 – znak pro tělo. Tzn. 餅身 – tělo jako rýžový koláček, 鞭身 – tělo jako bič.
[3] http://asaikarate.com/what-are-chinkuchi-gamaku-and-muchimi-part-1/?fbclid=IwAR17NDFgl6P7xkVHORiqTFlT2hd9vW1bSwFxOrH_gCVyLxg3nM7vs2U2IJw
[4] Zvuk (prásknutí), který bič vydává je vlastně malým akustickým třeskem vyvolaným rázovou vlnou, která je způsobena tehdy, kdy konec biče dosáhne rychlosti zvuku (332 m/s). https://www.scientificamerican.com/article/true-cause-of-whips-crack/
