Gamaku – oblast pasu včetně oblasti zad (tj. bederní křivky)

Další z principů, který si představíme, nese název gamaku. Pojem gamaku pochází opět z Okinawy a označuje oblast pasu a beder, která spolu s páteří vytváří spojení mezi spodní a horní částí těla. V dnešní terminologii bychom gamaku mohli poměrně jednoduše zaměnit za střed, neboli core. Pevný střed zajišťující a umožňující správnou pozici těla (posturu) je nezbytnou součástí korektního provedení pohybů u řady sportů, ať už jde o hokej, tenis, golf nebo silové sporty, jako je vzpírání. Stejně tak je důležitý v karate a dalších bojových uměních.

V minulém článku jsme zmiňovali, že správné provedení muchimi vyžaduje zpevnění těla a jeho korektní pozici, tedy právě gamaku. Navažme na příklad, který jsme využili v případě popisu muchimi, a to sice na rukojeť biče. V případě, kdy je rukojeť rovná a pevná, je přenos síly efektivní a technika maximálně účinná. Když tomu tak není a rukojeť je křivá, vychýlená z osy nebo měkká, je provedení techniky sice možné, nicméně její efektivita je výrazně menší. Díváme-li se na naše tělo jako na bič, pevnost „rukojeti“ zajišťuje střed těla, který je tvořen páteří a několika vrstvami svalů (břišní svaly, svaly hlubokého stabilizačního systému a svaly zad). Pouze silný střed těla ovšem nestačí. Rozhodující je správná pozice těla, pro kterou je ale silný střed podmínkou. Správná pozice těla vyžaduje vzpřímené tělo a co nejrovnější páteř. Co to konkrétně znamená a jak správné pozice těla dosáhnout?

  • Začněme od hlavy. Hlavu držíme vzpřímeně, brada není vystrčená dopředu ale spíše dozadu. Můžeme si představit, že se snažíme hlavu dostat co nejvýše, čímž dojde ke vzpřímení krční páteře. Tato pozice hlavy nám také nepřímo pomůže nezvedat ramena při provádění úderů či krytů. Současně nedáváme soupeři svoji bradu jako snadný cíl.
  • Uvolníme svaly kolem bederní páteře. Kontrakce těchto svalů vede k většímu prohnutí bederní páteře a zvýraznění bederní lordózy, zatímco jejich uvolnění vede k naopak její přirozené pozici a spolu s dalšími pohyby popsanými níže vedou k jejímu „vyrovnání“. Přílišné prohnutí vede ke tlaku do bederní páteře, což nejen že způsobuje únik síly přes tento „zlom“, ale může také vést k nepříjemným zraněním.
  • Pánev podsadíme tak, jako kdybychom se snažili dostat křížovou kost a kostrč do jedné linie s páteří, a současně aktivujeme „hara“[1]. Jakmile aktivujeme hara – zpevníme břicho v oblasti hara, dojde automaticky k podsazení pánve a kostrče. Dalším pohybem, který přímo ovlivní podsazení pánve, je stáhnutí hýžďových svalů.

 

Spojíme-li všechny tyto pohyby dohromady, dochází k „narovnání“ rukojeti biče, zpevnění středu těla[2] a aplikaci principu gamaku[3]. Takto pevný střed těla je schopen přenést energii, která vzniká v dolní a střední části do jeho horní části, tedy do rukou provádějících úder či kryt.

 

Existuje několik jednoduchých příkladů jak zjistit, že gamaku aplikujeme korektně. Několik z nich si zde uvedeme.

  • Postavte se do heiko dachi (nebo fudo dachi) a váhu rovnoměrně rozprostřete do obou nohou. Nyní se pokuste jednu koleno zvednout tak, jako při nápřahu mae geri, popř. proveďte přímo mae-geri. Tímto pohybem dochází k přesunu těžiště směrem nahoru a směrem ke zvedající se noze. Zvedáme-li pravou nohu, těžiště se posune doprava nahoru. Budeme-li chtít udržet pozici trupu (celého těla) v původní pozici, máme dvě možnosti. První možností je pokusit se těžiště „vrátit“ do středu těla, a to například natažením levé ruky do leva, nebo změnou pozice pánve. V tomto případě ale ztrácíme stabilitu, odhalujeme svůj záměr zaútočit, vychylujeme pánev a dostáváme se do kjo. Druhou možností, jak udržet pozici trupu, je zpevnit střed těla a udržet tlak do stojné nohy. Stoupněte si před zrcadlo, a tento pohyb vyzkoušejte. Snažte se udržet horní část těla a hlavu na stejném místě.
  • Dalším příkladem je technika z kata Tekki Shodan, kdy v kiba-dachi provádíme dvakrát po sobě hidari/migi-ashi-namigaeshi. Při tomto pohybu by mělo tělo zůstat ve stejné vertikální i horizontální pozici. Dosáhneme toho obdobně, jako v předchozím případě – zpevněním středu a tlakem do stojné nohy. Opět si to vyzkoušejte před zrcadlem – stoupněte si do kiba-dachi, ruce dejte dolů před sebe tak, aby dlaně mířily dolů a provádějte postupně ashi-namigaeshi, přižemž se dotkněte šlapkou dlaní. Tělo by se opět nemělo pohnout a mělo by zůstat na jednom místě. Obdobně je třeba zpevnit a ve správné poloze udržet tělo například v katě enpi (14. technika ze zenkucu-dachi s gedan barai do kibadachi s jodan-shuto-uke) nebo hangetsu (26. techika z hangetsu-dachi do kokotsu-dachi s uraken).
  • Postavte se ke zdi, natáhněte ruku dopředu a tlačte rameno dolů (jako při úderu). Požádejte partnera, aby zatlačil proti vaší pěsti směrem ke zdi. Pokud budete mít bederní páteř v normální pozici, tedy prohnutou, ucítíte i přes zpevněný střed tlak v bederní páteři[4]. Dochází tedy k částečnému úniku síly a možnému nežádoucímu tlaku na ploténky. Pokud páteř „srovnáte“, tlak neucítíte v bederní páteři, ale v patách. Srovnáním páteře tedy umožníte přenést tlak z podložky přímo do vaší techniky.
  • Stejně, jako v předchozím případě je vhodné vyzkoušet pozici těla (zejména pánve/kostrče) v zenkutsu-dachi s gyaku-tsuki. Ucítíte-li tlak do podložky přes zadní nohu, je pozice správná. Ucítíte-li tlak v bederní páteři, není postura korektní.

 

Zkusme si uvést další příklad, který nesouvisí s konkrétní technikou karate, ale s principem, o kterém se nyní bavíme. Představte si, že chcete odtlačit těžké břemeno, nebo třeba auto. Určitě se vám to nepodaří bez zatnutého břicha a zpevněného středu. Toho zase těžko dosáhnete bez správné polohy kostrče. Opět to můžeme zkusit u zdi. Zatlačte do zdi v mírném předklonu, jako kdybyste s ní chtěli pohnout. Zkuste, které z poloh kostrče vám umožní vyvinout největší sílu a nejvíce zpevnit střed těla. Stejně můžete vyzkoušet co nejdál odkopnout balón.

 

Gamaku, správná pozice a zpevnění středu těla, je klíčové i pro efektivní využití dechu. Chceme-li provést todome techniku, je správné dýchání nezbytné. Bez korektního dechu není možné dosáhnout kime a technika není efektivní. Uveďme opět konkrétní příklad. Stoupněte si do zenkutsi-dachi a proveďte gyaku-tsuki. Soustřeďte se na dýchání – nedýcháte do hrudníku, ale „do břicha“, které díky zpevněnému středu vytváří pevný válec. Je-li tento válec rovný a jeho stěny (břišní a zádové svaly) zpevněné, budete schopni využít energie podložky a pomocí aktivního využití síly nohou tuto energii přenést do konečného úderu. V případě, kdy „válec“ nebo rovný (např. vystrčená kostrč), není možné střed odpovídajícím způsobem zpevnit (můžete cítit i tlak v podbřišku), a energie se ztrácí. Zkuste experimentovat s polohou kostrče a pokuste se najít polohu, která je nejefektivnější a umožní vám pevný kontakt s podložkou a pocit spojení nohou a středu těla.

 

Gamaku, jak již bylo uvedeno, je klíčové pro přenos energie, umožňuje generovat sílu a dosáhnout stability při provádění technik v karate.

[1] Hara (Tanden) je v karate a japonské tradici zdrojem života a energie. Nachází se přibližně 5 cm pod pupkem a 5 cm pod úrovní pokožky. Pokud vás napadlo, že pojem harakiri s hara souvisí, je tomu tak. Hara-kiri v zásadě znamená řezání či rozříznutí hara, tedy zdroje života.

[2] Vytváříme si tím vlastně přirozenou oporu, pro kterou vzpěrači využívají vzpěračský pás.

[3] V mnoha ohledech tento princip připomíná DNS (dynamickou neuromuskulární stabilizaci) prof. Koláře.

[4] Tlaku do bederní páteře se snaží vyhnout všichni sportovci, neboť se nejenom snižuje efektivita pohybu (střely v hokeji, úderu v golfu či tenisu), ale může dojít ke zranění (výhřezu ploténky).

Zpracoval Jan Ostřížek, PhD