Wlodzimierz Kwieciński 8.dan

Absolvent lékařské fakulty vojenské akademie v Lodži a fakulty tělesné výchovy v Krakově, zaměření – trenér karate. Zakladatel karate v Polsku. Karate cvičí od roku 1971. Člen rady ředitelů mezinárodní federace tradičního karate ITKF ze sídlem v Los Angeles. Předseda finanční komise ITKF. Víceprezident Evropské federace tradičního karate ETKF. Prezident PZKT (Polský svaz tradičního karate). Diplomovaný instruktor a mezinárodní rozhodčí. Už 13 let se dvakrát ročně účastní mezinárodních seminářů trenérů a rozhodčích u senseie Hidetaka Nishiyamy v Los Angeles a San Diegu (USA). Trenér polské reprezentace karate.

1971
První tréninky karate pod hlavičkou oddílu judo sportovního klubu „Resursa“ v Lodži.

1972
Tréninky pod vedením japonského instruktora Chiyomaro Shimody 3. dan.

Prosinec 1974
Zakladatel prvního oficiálního oddílu karate pod záštitou Vojenské lékařské fakulty v Lodži

Březen 1978
Člen družstva Klubu karate Lodž na turnaji Polsko – Jugoslávie, který končí remízou 5:5

Únor 1980
Zakladatel a člen Polského svazu karate.

1989
Staví se do čela tří oddílů, které se oddělily od PZK (polského svazu karate), který je členem WUKO, s cílem vytvořit Federaci tradičního karate podle standardů Mezinárodní federace tradičního karate ITKF.

Leden 1990
Dosáhl úřední registrace Polské federace tradičního karate..

Březen 1990
Poprvé reprezentuje polské národní barvy na Mistrovství světa seniorů v tradičním karate v Limě (Peru) se ziskem 9.místa v kata jednotlivců. V průběhu tohoto mistrovství světa je Polská federace tradičního karate přijata za člena Mezinárodní federace tradičního karate ITKF.

Červenec 1990
V průběhu mezinárodního semináře trenérů a rozhodčích u senseie Hidetaka Nishiyamy v San Diegu získává mezinárodní trenérské a rozhodcovské oprávnění. Získává 2.místo v kata jednotlivců na turnaji Goodwill Karate Tournament v San Diegu.

Listopad 1991
Jako člen polské reprezentace se poprvé účastní Mistrovství Evropy v tradičním karate pořádaného v Trevisu – Itálie.

Březen 1992
Jako první v Polsku úspěšně skládá zkoušku na mistrovký stupeň 5.dan u senseje Ilija Jorgy ve Štětíně.

Květen 1992
Předseda organizačního výboru mistrovství Evropy tradičního karate pořádaného v polské Lodži.

Listopad 1992
Polský tým kumite získává pod jeho vedením první zlatou medaili na Mistrovství světa v tradičním karate ITKF v Montrealu(Kanada).

Říjen 1998
Předseda organizačního výboru IX. Mistrovství světa v tradičním karate v Pruškově.

Říjen 1999
Předseda organizačního výboru XX.Mistrovství Evropy seniorů a současně IV.Mistrovství Evropy juniorů v tradičním karate v polské Lodži.

Říjen 2001
Předseda organizačního výboru v historii prvního Světového poháru v tradičním karate mužů ve Waršavě. Vyznamenám presidentem Polska Stříbrným Křížem Polska za zásluhy při rozvoji tradičního karate a za významné trenérské zásluhy.

Únor 2002
Skládá zkoušky na mistrovský stupeň 6.Dan u senseie Hidetaka Nishiyamy v Los Angeles (USA).

Červenec 2002
Na setkání Rady ředitelů ITKF v San Diegu je zvolen za předsedu Finančního výboru ITKF.

2002
Předseda organizačního výboru v historii prvního Evropského poháru v tradičním karate pořádaného v prosinci v Lodži.

Rozhovor

Co je to karate?
W.K.: Je to bojové umění beze zbraně, užívající úderů, kopů, pohybů těla a všech těchto principů beze zbraně. Pochází z Japonska. Na tuto otázku je samozřejmě velice těžké odpovědět takto krátce. To je tedy nejkratší možná odpověď. Sebeobranné bojové umění.
Jak jste s karate začal?
W.K.: Bylo to nešťastnou náhodou. Vlastně tak napůl nešťastnou náhodou. Když jsem byl mladý, studoval jsem judo. Začal jsem, myslím, asi ve čtrnácti letech. Cvičil jsem čtyři roky. Během jednoho tréninku jsem se však zranil na páteři. Kvůli tomuto zranění jsem musel být téměř rok v nemocnici a potkal jsem svého prvního učitele karate. Jmenoval se Jiomaro Shimoda a byl to Japonec. Do Polska se přišel učit polsky a také se přišel přidat k velmi slavné divadelní skupině Laboratory, jejímž vedoucím byl pan Krotowski. To se stalo roku 1972. Začal jsem tedy trénovat se svým přítelem takové amatérské karate. Pak jsem však začal cvičit pod mistrem Shimodou. Byl to můj dobrý přítel. Loni se vrátil do Polska a znova jsme se setkali. Setkání bylo úžasné.
Co přinesla filosofie karate do vašeho každodenního života?
W.K.: Víš, každý den se musíš rvát, každý den musíš bojovat. Protože život, aspoň z mého pohledu, je nekončícím bojem. Samozřejmě není podobný boji na ulici. Je to boj o lepší život, o pohodlí, o lepší zítřek. Nevím, možná to zní jako hloupá odpověď, ale mně fascinuje poznání, poznání jak se tělo pohybuje, jak pracuje, jak je můžeme použít. Takové malé věci mně uvádějí v nadšení. Mám to rád.
Co karate nabízí? Jak mění život?
W.K.: Mění život každý den. Vliv karate je velmi silný a samozřejmě záleží na osobnosti. A na četnosti cvičení. Je rozdíl jestli někdo cvičí každý den, každý druhý den nebo jednou týdně. Záleží na osobnosti. Jednou jsem se ptal: „Cvičíte karate?“ „Ano, cvičím.“ „A jak dlouho?“ „Deset let.“ „Ale jak často?“ „Jednou za rok.“ Není to totéž. Záleží na volbě člověka co chce dělat.

Kolik času věnujete denně karate vy ? Jak často cvičíte?
W.K.: Vypadá to, že 24 hodin denně. Hlavně teď, před mistrovstvím světa. V Polsku se 10.října 1998 koná Mistrovství světa a přípravám se musím hodně věnovat. Opravdu pracuji 24 hodin denně. Od roku 1990 jsem neměl jediný víkend volný. Všechny víkendy jsem někde pryč. Žádné prázdniny.
Myslíte si, že i dnes má karate co nabídnout?
W.K.: Ano, dnes hlavně. Dříve totiž karate nabízelo pouze sebeobranu, cestu jak si zachránit život. Tato filozofie se vlastně dodnes nezměnila, protože i dnes je náš svět plný násilí, plný možností jako je braní drog nebo něco takového. Užití karate, tohoto bojového umění, se těmto věcem můžeme vyhnout, můžeme svou mysl udržet mimo tyto hloupé věci.
Víte nedávno byl v televizi k vidění Mike Tyson. Když se na něj díváte, připadá Vám, že ho žádný karatista v boji nemůže porazit …..
W.K.: K tomu není co říct a nerad bych o tom mluvil, nerad bych se toho dotýkal. Mohu Vám něco říct. Jen cvičte. Jednou jsem viděl zápas dvou šampiónů – šampióna boxu a karate. Boj trval deset vteřin. Pak už žádný další box k vidění nebyl. V boxu nemají sabaki, kopy, smetení, nic takového. Bylo to jenom ashibarai (smetení-podtržení nohy), kop a úder. Vždy ale záleží na mnoha věcech – záleží na osobnosti, na všem. Když se sejde dobrý boxer a špatný karatista, není o čem mluvit.
Co si myslíte o WUKO a o filmech o karate?
W.K.: Znám jenom dva filmy o karate. Ostatní jsou něčem jiném. Jsou o kung-fu nebo něčem takovém, o pouhých hloupých rvačkách. Lidé si ale všechno smíchají.
Co můžete říct o špatné pověsti karate?
W.K.: Špatnou pověst má karate kvůli hloupým lidem. Ale tak je to všude. Sám jsem lékař a mohu říct, že i v medicíně je spousta hloupých lidí. Přesto nikdy nemluv obecně. Vždy zkus vidět cíl. Když vidíš hloupého člověka, jak zabíjí jiného, znamená to, že celé lidstvo je hloupé? Já si to nemyslím. To je moje filozofie.
V dobách vzniku karate se karate označovalo kaligrafickým symbolem znamenajícím „čínská ruka“. Pak byl tento znak změněn a jeho význam je teď „prázdná ruka“. Proč?
W.K.: Tuto změnu provedl mistr Funakoshi, protože vyjadřuje větší otevřenost. Ne jenom čínská ruka, ale prázdná, otevřená, pro všechny. Jinak by to lidi asi popletli s tai-chi nebo s něčím podobným.
Kdysi bylo karate způsobem života. Dnes to vypadá, že jeho význam je často omezen na pouhý sport.
W.K.: To jsou jenom povídačky, já tomu nevěřím. Ale vždy záleží na konkrétní osobě.
Takže každý si musí najít vlastní cestu?
W.K.: Ano, vlastní cestu. Není jeden předpis pro všechny. Každý jsme jiný, takže nemůže být jediný recept. Každý by si měl zvolit vlastní cestu.
Co máte nejraději?
W.K.: Mám samozřejmě rád kata, protože ty jsou zdrojem karate. Ctím i kumite, hlavně od senseie Nishiyami, protože on, víc než jiní, kumite rozvíjí. Je to největší mistr kumite a vůbec největší mistr karate. Nikdy předtím jsem si nemyslel, že kumite může být tak metodické a tak bezpečné pro zúčastněné, tak bezpečné pro karatisty během soutěží. V našem, tradičním karate nejsou na šampionátech téměř žádná zranění. Jsem velmi rád, že je tomu tak, protože si vzpomínám na svou vlastní minulost. Byl jsem atlet a nejednou jsem se zranil, měl jsem mnoho zlomenin a jizev. Proto jsem tak šťastný, když jsou moji žáci v bezpečí.
Co si myslíte o vývoji karate od okinawa-te k tradičnímu karate, jak ho dnes známe? Dříve mistři učili pouze několik studentů a učili je několik kata dlouhé roky. Dnešní studenti dosahují v krátkých časech mistrovských stupňů. Je to dobrý vývoj?
W.K.: Myslím si, že každý vývoj je dobrý. Ale záleží na učiteli. Podle mého názoru je na světě pouze několik mistrů, kteří jsou skutečnými experty karate. Rád bych následoval jejich cestu a jsem rád, že s nimi skutečně mohu být. Na Okinawě jsem nikdy nebyl, podle toho co jsem od svých přátel slyšel a podle výsledků, je naše karate nyní nejlepší. Okinawa je podle mně na dost ubohé úrovni. Možná to zní divně a překvapivě, ale my jsme výše. Z historického hlediska, byla Okinawa pouze obdobím vývoje. Naše karate je nyní pokročilejší, určitě ano.
Co si myslíte o výuce karate bez vnitřního obsahu, tak jak se dnes učí nejvíce?
W.K.: Nevím nic o ostatních. Sám jsem prošel hloupý čas ve WUKO, ale vždy jsem zůstával věrný své cestě. A má cesta je plná filozofie a plná tradice. Proto nechci mluvit o ostatních. Myslím si, že u tradičního karate je filosofická stránka velice důležitá. Možná je slovo „intelektuální“ lepší než filosofická, protože filosofie někdy zní poněkud divně, použijme proto raději pojmu intelektuální stránka karate. Jsem velmi pyšný na to, že moji studenti se rozešli a studují mnoho různých universit a stále jdou svou cestou, stále se zlepšují a když se s nimi bavím, říkají mi, že jsou daleko více nadšeni pro tréninky a zkoušky karate než pro studium na univerzitě. Já sám jsem vystudoval vysokou školu lékařskou v Krakowě a cítím, že i já jsem daleko zapálenější pro karate. A konečně, jak můžeme karate rozdělit na karate s filosofií a bez ní? Když cvičíš tradiční karate, musí to být s filosofií. A když ne, jedná se jen o kopání a bouchání jako v kickboxu nebo něčem takovém, a to jistě není karate. Karate potřebuje filozofii, potřebuje intelektuální stránku, potřebuje mozek. To je na tom to krásné.
Jaký máte v životě cíl? Cítíte nutnost učit karate?
W.K.: Ano. Je to můj osud. Uvědomil jsem si to a vím to, cítím to. Viděl jsem senseie Nishiyamu, jak bojuje každý den o výuku správného karate a abych řekl pravdu, jenom mu zkouším pomoct. To je můj osud. Určitě.
Které žáky máte nejraději?
W.K.: Všechny. Každý žák je pro mě dobrý. Samozřejmě jsem rád, když moji žáci dosahují vysokých stupňů, umisťují se ve světových a evropských šampionátech. Tomu jsem velmi rád. Ale jsem také šťastný když dosáhnou jiných cílů, jako je zdraví, jsou zdraví, mají dobré cítění…. Ale hlavně mám rád chytré žáky……
Co cvičíte nejvíc?
W.K.: Snažím se pokrýt vše. Mám rád vše. Karate je vše.
Jaké jsou vaše ostatní koníčky?
W.K.: Rád čtu historické knihy a poezii. Rád řídím auto. Mám rád auta a zajímá mně rallye. To je moje hobby – rallye.
Je mnoho bojových umění. Některé z nich se nazývají „vnitřní“. Karate je obvykle zařazováno mezi „vnější“. Proč, když nás všichni mistři učí, že vnitřní stránka je tak důležitá?
W.K.: Ne, všichni ne. Naopak těch, kteří takto mluví, mnoho není. Proto se názory různí.
Pro nás je největším mistrem sensei Nishiyama. Existuje někdo, kdo se s ním může srovnávat?
W.K.: Ne, nikdo. Ostatní jsou vedle něj příliš malí. Mohou být velmi vysoko, ale nemohou se srovnávat se senseiem Nishiyamou. On vytváří tradiční karate. Bez něj – žádné tradiční karate.
Máte nějaký vzkaz pro čtenáře? Snad pro ty, kdo mají zájem o karate?
W.K.: Ano. Jestli chcete cvičit, jestli chcete vyzkoušet své schopnosti jenom přijďte do klubu.  Odkaz na kluby

Videa

Fotogalerie

[nggallery id=10]